Česká energetická jistota se otřásá. Uhlí končí, zálohy chybí. Výpadky jsou reálnou hrozbou

Česká republika patřila ještě nedávno mezi spolehlivé vývozce elektřiny. V loňském roce dosáhl čistý export více než šesti terawatthodin, což odpovídá celoroční spotřebě celé Prahy. Jenže jak varuje aktuální zpráva evropské organizace ENTSO-E, postupný útlum uhelných elektráren bez dostatečné náhrady může během několika let proměnit Česko ze silného dodavatele v zemi ohroženou výpadky.

Stabilní základ se rozpadá

Dlouhodobě stabilní energetický mix, na kterém Česko stavělo svou exportní pozici, se začíná rozpadat. Jak upozornil server Seznam Zprávy, uhelné elektrárny se kvůli emisním povolenkám a nízké efektivitě dostávají do ekonomicky neudržitelné situace, zatímco nové zdroje je nedokážou v potřebném tempu nahradit. Právě tato kombinace podle analytiků výrazně zvyšuje riziko budoucích výpadků.

Stabilní základ mizí

Dlouhá léta bylo jádrem české elektroenergetiky spojení jaderných elektráren Temelín a Dukovany s doplňkem v podobě pružných uhelných zdrojů. Tento mix umožňoval nejen pokrývat domácí spotřebu, ale i exportovat přebytky do sousedních zemí. Jenže spalování uhlí se provozovatelům kvůli emisním povolenkám a nízké efektivitě přestává vyplácet.

Zpráva ENTSO-E upozorňuje na to, že některé fosilní bloky by mohly ukončit provoz dřív, než za ně vznikne adekvátní náhrada. Výsledkem může být prudké zvýšení takzvaného LOLE – počtu hodin v roce, kdy hrozí nedodávka elektřiny. V českých podmínkách se dosud za bezpečnou hladinu považovalo 6,7 hodiny. Už do tří let však může tato hodnota vzrůst na 21 hodin.

Odstávky přicházejí

Ilustrací tohoto vývoje je záměr skupiny Sev.en Energy uzavřít od roku 2027 elektrárny v Počeradech a Chvaleticích. Jde o klíčové zdroje s celkovým výkonem 1,8 GW. Provozovatelé se netají tím, že další provoz bez dotací nemá ekonomický smysl. Stát má sice možnost tyto zdroje zachovat prostřednictvím nouzového mechanismu, ale za cenu dotací, které se následně promítnou do regulovaných částí faktur odběratelů.

Podobně jako v minulosti u Prunéřova či Ledvic se tak energetická síť postupně loučí s velkými uhelnými bloky. Podle ENTSO-E by mohl výkon uhelných elektráren v Česku klesnout do roku 2028 na pouhých 2,3 GW. A to bez započítání dalších odstávek.

Prostor pro záložní řešení

S tím, jak tradiční zdroje mizí, roste význam alternativních a pohotovostních kapacit. A právě v tomto bodě do hry vstupují firmy, které se specializují na mobilní energetická řešení, jako je CE.ENERGY. Ta poskytuje široké spektrum služeb – od pronájmu mobilních elektrocentrál po ekologické záložní zdroje bez emisí, které umožňují provoz i v oblastech s vysokými ekologickými nároky.

„V posledních dvou letech evidujeme dramatický nárůst poptávky po službě Energetická pohotovost 24/7. Firmy i instituce si uvědomují, že výpadek proudu dnes není hypotetická hrozba, ale reálné riziko, které může ohrozit výrobu, IT infrastrukturu i veřejné služby,“ říká Tomáš Hauptvogel, tiskový mluvčí CE.ENERGY.

Zákazníci využívají i dlouhodobé energetické zálohy, které jsou instalovány napevno, monitorovány na dálku a připraveny převzít provoz v řádu sekund. Význam má i služba Peak Shaving, jež pomáhá podnikům snižovat náklady spojené s překročením čtvrthodinových maxim (T15).

Bateriové úložiště jako součást nové stability

Se sílícím tlakem na dekarbonizaci a stabilizaci dodávek roste význam nových technologií. Klíčovým prvkem této transformace se stávají velkokapacitní bateriová úložiště, která nejen vykrývají výpadky, ale aktivně pomáhají stabilizovat přenosovou soustavu. CE.ENERGY patří mezi lídry tohoto segmentu – už v roce 2025 zahájila instalace nových systémů podle zákona LEX OZE III. Po pilotní realizaci v Kralovicích následují další lokality včetně Blanska, Vyškova, Lubné nebo Lysé nad Labem. Rozmístění baterií v klíčových bodech republiky posiluje odolnost sítě, umožňuje efektivní využití přebytků a nově také aktivní obchodování s elektrickou energií. 

Jak dál?

Teoreticky existují alternativy: rychlý rozvoj plynových zdrojů, boom větrné a solární energetiky, lepší propojení s evropskými trhy. Ale žádná z těchto cest není zatím dostatečně rychlá. Výstavba nových bloků se vleče, investoři požadují kapacitní platby, obce často blokují větrníky a síť naráží na kapacitní limity.

Reálně tak Česko stojí na křižovatce. Buď začne aktivně budovat nové zdroje a posilovat síť, nebo bude muset spoléhat na nouzová a záložní řešení – a to často v rukou soukromých společností, které jsou schopny dodat energii i během několika hodin.

Jedno je však jisté. Výpadky proudu už nejsou varováním do budoucna, ale přítomným rizikem. A ti, kdo mají záložní plán, budou mít výhodu. Nejen ekonomickou, ale i existenční.